Zavřené dveře

24. června 2008 v 19:07 | Prezident Komáčo alias Lirael |  Literatura-Moje!


Konečně! Myslela jsem, že to snad nikdy nepříjde! Už jsem vám snad jednou psala, že když najdete na netu něaký pěkný orázek a znáte můj blog, pošlete mi ho na mejl tady Hankawo@seznam.cz
Na poslané obrázky totiž podle chuti, nálady nebo co mě zrovna napadne vymýšlím básničky a podobná dílka. Konečně si na mě jedna dívena - pro zajímavost Danča - Vzpoměla. Co si já myslím , tenhle obrázek mi nepříjde moc zajímavý ( znám lepší ) Ale proč ne, v každém případě alespoň není depresivní jako ten minulý. Hned jsem vzala tužku do ruky a něco na něj vytvořila. Je z toho poznat, že ještě chodím na základku? A taky to, že to pěkně flákám? ( Ale známky jsou dobré ) ???


Zavřené dveře

Běžím. Mé bačkory o zem klapají v pravidelném rytmu.
Na chvíli se zastavím. Čekám, než dech zas chytnu.
Stojím, rychle dýchám, ozvěna se nese. A mé tělo unevené, trošičku se třese.
Je tu ticho, jen vítr kolem skučí. Už je dávno po zvonění, v místnostech už se učí.
Ta bezmoc najít svojí třídu, v tom tichu mě mučí. Je již dávno po zvonění, na chodbě už nikdo není.
Nadechnu se, běžím dál. Kdyby mě teť někdo viděl, jistě by se smál.
Míjím spousty dveří, všechny jsou však zavřené. Už vnímají je jen jak šmouhu, moje oči znavené.
Sposty, spousty, možností, kam zahnout, vejít a kde být. Žádná však není ta pravá, kde mám hodinu svou mít.
Chěla bych dál běžet, a najít ty správné dveře. Jenže co se talo, to je prostě k nevíře.
Ze dveří na chlup stejných, jako ostatní, a přitom tak jiných, zvláštně významných, line se hudba. Vnímám její tóny, konejšivé noty.
Hladí po duši, už neklapají boty. Zůstávám u těhto dveří, ucho k nim přitisknu.
Nad rajsou hudbou jemňoučkou, tiše pomlasknu. Sbor pěje jemným hláskem, písně kosmické.
Tyto noty zazpívat, je umění nelidské. Do toho všeho rozezní se, zvuk malé píšťaly.
Zdá se mi to, nebo tančí, kolem mě křišťály? Jako bych tu hudbu krásnou, nejkrásnější na světě, viděla i kolem sebe, v podobě růžového kotěte.
Jenž se mi tře o nohy, hlasitě sladce a mňouká. Těma svíma očičkama, na mě krásně kouká.
Přesně tak vypadá hudba, co mi vykouzlila úsměv na tváři, a rozjasnila oči. Noty jemné líbezné, kolem mě se točí.
Hojivým balzámem jsou, na tělo i na duši. Té hudby přenádheré nemůžu se nabažit.
Ona se souká z pode dveří, omotává mě a mámí.
Tomu nikdo neuvěří, že tak šťastné chvíle dá mi. Najdnou je mi teplo po těle, a mám chuť tančit vesele.
Když nakonec pohladí, neznámí lidé housle smyčci, dojde mi, že odsud už nikdy pryč nechci. Dokázala bych ty zvuky, poslouchat i věky.
Líbezně se s nimi zžíti, stále slyšet hlásek měkký.. Když v tom náhle zazvoní.
Crrr, vytrhne mě zvonek ze zasnění, a mě dojde s konečnou platností, že po hudbě už památky není.
Místo abych se učila, hodinu na chodbě jsem strávila. Věřím však, že to stálo za to.
Pro mě to bylo cennější, než všechno světa zlato.... Ten zážitek mě vždy povede tmou, pomůže zvládnout situaci zlou, a hudbou v srdci zažene smutek a zlo.
Díky této hudbě, u mě zvítězí dobro.
Hehe. Tak to je další z mých výtvorů. Jak se líbil?? Nebo máte radši něco jiného?? Jen pošlete obrázek, a já se budu snažit, a by se tu brzy oběvilo další dílečkoooo !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama