Kyselé rybičky

8. června 2008 v 10:07 | Prezident Komáčo alias Lirael |  Literatura-Moje!
Tohle má být moje slohovka, kterou jsem psala celkem dávno (spíš koncem března - je strašný, jak ten čas utíká...). Téma vám neprozradím, protože byto dle mého soudu mohlo prozradit konec, ale řeknu vám, že název této kraviny je ,,Kyselé rybičky". Vše je smyšleno, a pokud budete chtít, můžete si tuhle blbost dát na blog, ale s tvůrcem. Kurzívou jsou psané věci, které mi probíhaly při přepisování hlavou (tudíž v originále nejsou) a celý text je malilinko poupraven.

Jednoho krásného dne (myslím, že to byl čtvrtek 31. února) jsem se rozhodla, že sama poletím na cestu kolem světa mým vlastním letadlem. ,,Hlavně, abych si vzala vidličku," napadlo mě ještě před odletem.
Na letišti bylo opravdu rušno. Proto jsem správě letišť lehce snižovala stavy personálu: personál jsem napichovala na vidličku a poté jedla. No co, byli to gumoví medvídci! Jejich zbytek mě poté velice obezřetně odvedl k mému osobnímu letadlu, neviditelnému bombardéru Northrop B-2, který byl celý z mléčné čokolády. Výjimkou byly motory - někdo je postavil z hořké čokolády a aby pracovaly na limonádu.
Po dolití paliva jsem odstartovala a po chvilce už letadlo kroužilo nad Sladkým oceánem a Mandlovým souostrovím, které je známo svými obrovskými přílivy a odlivy, jenž pochází z oceánu, plného ne vody, ale rozteklých cucacích bonbónů. Náhle mi počal klesat tlak limonády v pravém křídle (Má ale bé dvojka křídla, nebo je křídlo jenom jedno? No, budeme dělat, že jsou dvě :-)). Bohužel, ukazatele někdo poškodil (doufám, že jsem ho snědla) a já si toho všimla, až když jsem se řítila závratnou rychlostí tří tisíc banánů za sekundu (to neřešte, já to taky nechápu) směrem dolů, k jednomu ostrovu ze souostroví. Bezchybně jsem přistála (hlavně, že nemám pilotní průkaz - no jo, Hollywood...), jenže čokoláda tření nevydržela a roztekla se. Všechnu jsem ji snědla, ale to jsem nevydržela já a praskla jsem.
Už jsem viděla, a dokonce cítila, jak mi kdesi v oceánu okusuje nohy několik kyselých rybiček. Jedna mi dokonce vplula pod kalhoty a celkem to tlačilo. To už se ale jiná rybička přiblížila k mému oku a začala ho okusovat. Připlula další, tentokrát k mému uchu, otevřela pusu a...
Probudila jsem se. První co jsem zahlédla, byla moje malá pětiletá sestra Debra, jak mi jednou rukou nadzdvihovala oční víčko a druhou přibližovala k mému uchu. Hbitě jsem po ní hodila plyšáka, kterého mi, neznámo proč, zpola narvala pod kalhoty. ,,Co si mi udělala s nohama?!?," sestersky jsem na ni zaječela po té, co se mi v hlavě přehrál sen a já ho srovnala s realitou. ,,Nic, jenom jsem ti na ně nasypala kyselé rybičky, " odpověděla zcela klidně, ukázala prázdný sáček a já se psychicky zhroutila.
Kyselé rybičky - packshotJo Jo,Kyselé rybičky vždycky plavou vesele, netváří se kysele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 warai warai | 28. dubna 2009 v 15:18 | Reagovat

chudáku:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama